Díky za tipáka. Taky by mě to samotného nenapadlo, tedy ne takhle do hloubky, kdybych se nenachomýtl k té besedě před lety.
Ale dává mi to smysl, v digitální době jsou osobnostní práva cennější než kdy dřív. Pokud se jich někdo dobrovolně vzdává ve prospěch korporací, ať už třeba účastí v různých věrnostních programech supermarketů, nebo na sociálních sítích, je to jeho věc. Nicméně respektovat soukromí jiných je dle mého vhodné. Snažím se o to, byť samozřejmě nejsem perfektní a lidé na mých fotkách čas od času jsou :)
Jo, souhlas. Zní to logicky a přirozeně. Já lidi nefotím prakticky vůbec. Přijde mi to takové awkward pro obě strany. Jedinou podstatnou výjimku jsem udělal na Zanzibaru, tam jsem fotil místní dost. Mnozí z těch, které jsem tam fotil, nemají ve svých chýších ani elektřinu, takže šance, že se tito lidé někdy někde na mých fotkách najdou, je v podstatě nulová, ale i tak jsem se přitom cítil trochu provinile. To právo nebýt focen by prostě mělo být respektováno. Shodou okolností to totiž znám i z druhé strany. Pravidelně chodím cvičit do venkovní posilky v Britské čtvrti ve Stodůlkách. Ta posilka je fakt dobrá, jediná svého druhu v Praze, a tak si ji občas některý kolemjdoucí vyfotí. I se mnou, pochopitelně :D :/
Tak ono to ne-focení má své meze. Třeba turisticky profláknutou památku nevyfotíš bez lidí, pokud zrovna není covid, tvrdý lockdown, a ještě půl šesté ráno. Ale když fotíš tu památku a lidi jsou tam jen jako takový komparz okolo hlavního tématu fotky, myslím, že je to relativně OK. Vyfotit portrét někoho proti jeho vůli je jiné kafe.
Ale souhlas, taky jsem nerad focen. A na rozdíl třeba od práva nedostávat reklamní letáky je tady vyžadován aktivní souhlas, nikoli aktivní nesouhlas :) Nemusíme tedy na veřejnosti nosit tričko "Nefotit!", abychom nebyli foceni :)