Vidím pět nádherných, pro mě nových míst.

První je dokonalá ukázka večerního focení tak, aby vynikla pouliční světla a zároveň nebyla taková tma, která by z noční oblohy udělala jen černou plochu. Je použit zajímavý širokoúhlý formát, který jsem kdysi vídával nad sedadly ve vagonech ČSD, byť v černobílém provedení.

Zatímco na předchozí fotografii není téměř patrný žádný dopravní ruch, v Londýně je zachycen přesný opak – nekonečný proud vozidel na jedné z mnoha dopravních tepen. Báječně ladí koncová červená světla vozidel s narůžovělou oblohou se zapadajícím sluncem. Doplňkový kontrast dotváří přistávající letadlo, jež podtrhuje to, že se nacházíme na hlavní dopravní křižovatce. Fotografie je mírně rozmazaná, což bych zde nepřikládal jako vadu, spíše jako vyjádření pohybu.

Další obrázek ukazuje monumentální hory. Zde bych vyzdvihl vysokou míru detailu fotografie. Při zvětšení je možné spatřit mnoho detailů, jako jsou cesty kolem domků nebo nepravidelnosti ve sněhové pokrývce.

Další fotografie zobrazuje také hory. Tento snímek není již tak detailní jako předchozí, nicméně zachycuje nádherný světelný úkaz, jejž způsobují sluneční paprsky procházející mírným oparem. Na předchozím snímku na mě dýchala pravá poctivá zima, oproti tomu zde už můžeme vítat jaro.

Všechny tyto fotografie bych mohl charakterizovat výrazným barevným kontrastem a všechny na mě působí velmi příjemným dojmem.

Poslední fotografie je unikátní nejen motivem, ale i provedením. Když jsem poprvé viděl náhled, představoval jsem si, že se jedná o nějaký technický předmět nebo klenot. Fotografie by se mohla jmenovat „Pohled boží“. Drobná detailní mozaika podlahy s oltářem vytváří kontrast s kamennými zdmi monotónní barvy.

Za originalitu dávám hlas katedrále sv. Víta a za skvělou hru světla japonskému Karamatsudake.

Děkuji všem zúčastněným za skvělé fotografie a těším se na vaše další obrázky.