Exploration of the western Šumava: Železná ruda - Nýrsko

As the first part of my summer vacation was approaching, I set myself the goal of covering some distance again. It took a little practice. High temperatures around 30 degrees were starting to reach in mid-June. So the choice fell on the Šumava Mountains. Specifically, the western part where I was last about 25 years ago. I chose the morning express train from Prague to Železná ruda as my transport. The train left Prague at 6:08 in the morning and I was in Železná ruda at 9:40.

Jelikož se mi blížila první část letní dovolené kdy jsem si dal za cíl ujít zase nějakou tu vzdálenost. Bylo potřeba trochu potrénovat. Do Čech se v polovině června začínaly dostávat vysoké teploty kolem 30 stupňů. Takže volba padla na pohoří Šumavu. Konkrétně západní část kde jsem byl naposledy asi před 25 lety. Jako dopravu jsem zvolil ranní rychlík z Prahy do Železné rudy. Vlak vyjížděl z Prahy v 6:08 ráno a v Železné rudě jsem byl v 9:40.

In the city I bought some groceries for two days and set off towards the mountains following the blue sign.

Ve městě jsem nakoupil nějaké potraviny na dva dny a vyrazil směrem do hor po modré značce.

After a short climb, the first views began to open up.

Po krátkém stoupání se mi začaly otevírat první výhledy.

A massive ash tree guarded the top of the meadow. This tree is rightly protected as a monument.

Vrchol louky strážil mohutný jasan. Právem je tento strom památkově chráněný.

After that, I joined the red trail, which continued slightly uphill to the Čertovo Lake. Where I arrived at high noon. So the light conditions were not exactly ideal and there were also a lot of people moving around.

Poté jsem se napojil na červenou stezku, která pokračovala mírně do kopce až k Čertovu jezeru. Kam jsem dorazil v pravé poledne. Takže světelné podmínky nebyly zrovna ideální a navíc se zde pohybovalo velké množství lidí.

From the lake, I went fairly quickly to my next destination, which was another lake. Here it was necessary to overcome 100 meters uphill and then down again. Here I felt like I was in the Old Town Square in Prague. Unbelievable amount of people everywhere, who were very noisy for being in a National Park. A lot of them were under the influence of alcohol, which is not ideal in rocky terrain. That's why I basically ran over the ridge to avoid this circus as quickly as possible.

Od jezera jsem se vydal poměrně rychle k dalšímu cíli což bylo další jezero. Zde bylo nutné na krátké vzdálenosti překonat 100 metrů převýšení nahoru a pak zase dolu. Zde jsem si připadal jak na Staroměstském náměstí v Praze. Všude neuvěřitelné množství lidí, kteří byly velmi hluční na to že se nacházeli v Národním parku. Spousta z nich byla pod vlivem alkoholu což není ideální v kamenitém terénu. Proto jsem hřebínek v podstatě přeběhl, abych se tomuto cirkusu vyhnul co nejrychleji.

Fortunately, there weren't that many people at Černé Lake, because most were probably stuck on the path between the lakes. Moreover, I found the second lake more photogenic.

U Černého jezera naštěstí tolik lidí nebylo, protože většina byla asi zaseklá na stezce mezi jezery. Navíc mi druhé jezero přišlo více fotogeničtější.

Crowds of people I met along the way began to slowly approach the lake, which I recognized by the approaching noise. So it was time to leave the lake and move on. When I reached the turnoff to the Bílá strž waterfall. Originally, I didn't even want to go to the waterfall, because there is no continuous path leading to it, and in addition, it descends quite a lot and then you have to go back up again. When I read from the map that it is the highest waterfall in Šumava. I decided to take the descent. It was definitely worth it. I was completely alone there and could enjoy a moment of peace with only the roaring water.

K jezeru se začaly pomalu přibližovat davy lidí co jsem potkal cestou což jsem poznal podle přibližujícího se hluku. Tak bylo načase jezero opustit a vydat se dále. Až jsem došel k odbočce k vodopádu Bílá strž. Původně jsem ani nechtěl k vodopádu jít, protože k němu nevede průběžná cesta a navíc se poměrně hodně klesá a pak se musí zase zpět nahoru. Když jsem se z mapy dozvěděl, že je to nejvyšší vodopád na Šumavě. Rozhodl jsem se klesání podstoupit. Rozhodně to stálo za to. Byl jsem tam naprosto sám a mohl si užít moment klidu jen s hučící vodou.

A beautiful contour road led from the waterfall to the place where I planned to spend the night. Which was lined with a mature forest, which was protected with the prestigious name Královský hvozd ( Royal forest ).

Od vodopádu k místu kde jsem plánoval přenocovat vedla krásná vrstevnicová cesta. Která byla lemována vzrostlým lesem, který byl místo chráněn s honosným názvem Královský hvozd.

Originally, I wanted to spend the night in the former village of Zadní chalupy in one of the shelters. But this whole area was one big swamp and therefore there was an enormous amount of biting insects. In the end, I had to go back a bit and find a medium-aged spruce forest, where this pest does not fly as much, because it is much drier there.

Původně jsem chtěl strávit noc v bývalé obci Zadní chalupy v jednom z přístřešků. Ale celé toto území byla jedna velké bažina a tudíž zde bylo ohromné množství kousavého hmyzu. Nakonec jsem se musel kousek vrátit zpět a najít si středně starý smrkový les, kam tato havěť tolik nelétá, protože tam je podstatně sušeji.

In the morning I got up at sunrise to finally have golden hour photos after a long time.

Ráno jsem vstal na východ slunce, abych konečně po delší době měl fotografie ve zlaté hodině.

But flies and mosquitoes also rise with the sun, so I didn't stay long. As you can see in the photo, a few of them rubbed into the picture.

Jenže se sluncem vstávají i mouchy a komáři, takže jsem se moc dlouho nezdržel. Jak je vidět na fotografii pár se mi jich vetřelo do snímku.

I can't help but kind of ride birch trees against a green background this year.

Nemůžu si pomoci, ale letos si tak nějak ujíždím na břízách na zeleném pozadí.

After leaving the swamp, I found myself in a normal forest where I wasn't eaten alive. Up to a place called Suchý kámen, where there is a beautiful view of the Šumava foothills. There is also a nature reserve where you can watch sika deer.

Po opuštění bažiny jsem se ocitl v normálním lese kde jsem nebyl sžírán zaživa. Až do místa které se jmenuje Suchý kámen, kde je krásný výhled do Šumavského podhůří. Je zde také obora kde je možné sledovat jeleny sika.

From the viewpoint in Suchý kamen I went to another viewpoint called Pajrek. Here the route is different on the map because the map won't allow me to trace it correctly because it doesn't follow the tourist sign. However, I recommend visiting the view because it overlooks the ridge that I conquered the previous day.

Od vyhlídky v Suchém kameni jsem šel k další vyhlídce se jménem Pajrek. Zde je v mapě jinak vedena trasa protože mě mapa nedovolí ji trasovat správně, protože nevede po turistické značce. Výhled ale doporučuji navštívit, protože se z něj kouká na hřeben , který jsem předchozí den pokořil.

From the viewpoint, it is a short walk to the next interesting place. The ruins of Pajrek Castle. In the winter months, the castle will probably be more accessible, because in the summer it is very overgrown with vegetation. From the castle, it just descends to the town of Nýrsko, where there is also a train station from where I took the train back to Prague.

Od vyhlídky je to kousek k dalšímu zajímavému místu. Zřícenině hradu Pajrek. V zimních měsících bude hrad asi lépe dostupný, protože v létě je hodně zarostlý vegetací. Od hradu se pak už jen klesá do města Nýrsko kde je také vlaková stanice odkud mi jel vlak zpět do Prahy.

Map link

In total, this route is 32 km with an elevation gain of 741 meters up and 1048 meters down. The highest point was 1160 meters above sea level and there were quite a few interesting places to stop along the way. So this trek definitely stood up as a training ground for a more demanding expedition I planned for later.

Celkově má tato trasa 32 km s převýšením 741 nahoru a 1048 metrů dolů. Nejvyšší bod byl 1160 metrů nad mořem a po cestě bylo poměrně dost zajímavých míst k zastavení. Takže tento trek rozhodně obstál jako tráninkový pro náročnější expedici, kterou jsem plánoval na později.