In my last post from Córdoba, I took you into the world-unique Mosque-Cathedral, a remarkable fusion of two religions and their distinctive architectures. However, early medieval Spain was also home to a third faith, Judaism. Legends have it that the Sephardic Jews lived in the Iberian Peninsula since the rule of King Solomon (about 950 BC). While Jewish merchants and their families may have lived in the Phoenician or Greek trading outpost in the peninsula, their presence is proven centuries later. In the times of Al-Andalus, During the era of Al-Andalus, Jewish communities thrived in various cities, including its capital Córdoba, albeit marred by periodical pogroms.
Avid readers may have come across Raquel, the Jewess of Toledo, a brilliant book by German writer Lion Feuchtwanger that depicts the times before Jewish expulsion from Spain in an appealing yet accurate manner. Anyways, so much for the intro, let's roam the streets of the old Jewish quarter, Judería de Córdoba. Once you meet a never-ending queue of tourists crumbling in a narrow street just to touch the statue of this gentleman, you’re right there.
Minule jsem vás vzal do světoznámé cordóbské Mešity-katedrály. Ta je skvělou ukázkou různých architektonických stylů dvou velkých náboženství, které se utkaly o Pyrenejský poloostrov. Ale na jihozápadní výspě Evropy v té době existovalo ještě jedno náboženství, judaismus. Sami Sefardští Židé tvrdí, že na poloostrově žili už od dob krále Šalamouna, tedy kolem roku 950 př. n. l. A je to možné, na židovské obchodníky a jejich rodiny byste asi mohli narazit ve fénických nebo řeckých obchodních osadách pobřeží Středozemního moře. Prokazatelně doložené židovské osídlení je nicméně o několik století mladší. V dobách Al-Andalusie se už ovšem Židé na Pyrenejském poloostrově etablovali a měli své čtvrti v mnoha městech, včetně toho hlavního, Códoby. Pravda, občas došlo na nějaký ten pogrom, ale celkově vzato se jim dařilo.
Ti sečtělejší si možná vybaví známý historický román Židovka z Toleda z pera Liona Feuchtwangera. Rozhodně ho mohu doporučit. Ale už dost nudného úvodu, vyrazme do uliček židovského města, Judería de Córdoba. Že jste na správném místě, poznáte snadno. Potkáte dlouhého hada turistů, kteří se sunou krůček po krůčku v před, aby si mohli pohladit tuhle sochu.
It is the monument of Maimonides, a prominent rabbi, acknowledged philosopher, and doctor from the late 12th century. Note what part of the statue your fellow tourists would touch. Stroking the shoe will once bring them back to Córdoba. Touching the book grants luck and wisdom while reaching his beard empowers their sexual vigor.
The rabbi sits just a few meters from the synagogue. I'd recommend approaching it from the south, contrary to the usual path indicated by most tourist guides, to avoid getting caught in the crowds. The synagogue from 1315 may appear modest compared to the grandeur of the nearby Mosque-Cathedral, but it, too, represents a blend of two distinct architectural styles - Moorish and Mudéjar. Its interior is adorned with intricate stucco decorations and quotes from the Torah. Some of them have been partially restored and are now legible. Provided you can read Hebrew, of course.
Je to socha Maimonida, významného rabína, uznávaného filosofa a doktora z konce 12. století. Všimněte si, které části sochy se jednotliví turisté dotýkají. Když rabimu sáhnete na střevíc, do Córdoby se jednoho dne vrátíte. Dotek knihy vám přinese štěstí a moudrost. A kdo se natahuje po bradce, zřejmě cítí nedostatek sexuálního apetitu, který by měla socha vyléčit.
Rabi sedí jen kousek od synagogy, jak také jinak. Doporučuju jít z jihu, proti proudu turistů, které průvodci obvykle vedou z druhé strany. S trochou štěstí proklouznete kolem nich a v synagoze jste cobydup. Ta je z roku 1315 a na první pohled vypadá skromně, kór v porovnání s nedalekou Mešitou-katedrálou. Ale i córdobská synagoga v sobě mísí dva architektonické styly, maurský a mudejarský. Interiér zdobí propracované štukové dekorace a úryvky z Tóry. Některé z nich se podařilo částečně zrestaurovat, a tak si je můžete s trochou snahy i přečíst. Tedy pokud umíte hebrejsky, jinak si budete muset vystačit se španělskými nebo anglickými překlady.
To enter, you have to cross a tiny little patio.
Vchází se přes malý dvorek.
When Los Reyes Católicos (the Catholic Monarchs) seized control of the entire peninsula and completed the Reconquista in 1492, they officially expelled the Jewish population. Several years later, a campaign against the Moors began as well. Consequently, the synagogue was repurposed as a hospital. Later, it was transformed into a chapel dedicated to Saints Crispin and Crispinian, the patron saints of shoemakers. I wonder if he has any link to the Maimonides' shoe. As Spaniards began to rediscover the Sephardic heritage in the early 20th century, efforts to restore the synagogue commenced in the late 1930s. Its current appearance is the result of a major reconstruction project from the 1980s.
Když se Katolickým veličenstvům (Los Reyes Católicos) podařilo získat kontrolu nad celým poloostrovem a úspěšně dokončit reconquistu, obratem vydala edikt vypovídající Židy z království. O pár let později padli v nemilost i Maurové. Ze synagogy se nicméně nejprve stal lazaret a později kaple Sv. Kryšpín a SV. Krispiniána, obuvnických patronů. Zajímalo by mě, jestli to má nějakou spojitost s Maimonidovým střevícem. Znovuobjevovat Sefardskou tradici začali Španělé někdy na počátku minulého století. A ve třicátých letech se začalo s obnovou synagogy. Její dnešní vzhled je pak zejména výsledkem velké rekonstrukce z let osmdesátých.
Casa de Sefarad, the Sepharad House, is a museum across Calle Judíos, or Jewish Street. At first glance, I thought it might be a tourist trap. However, to my surprise, it was anything but, and I can genuinely recommend it. The museum is managed by Sephardim eager to share bits of their culture beyond the exhibitions.
During our visit, we were attended to a brief vocal concert of Sephardic songs that reflect the diverse languages and cultural influences encountered by Spanish Jews throughout their centuries-long wanderings. The expulsion eventually gave rise to a new language, sometimes referred to as Judaeo-Spanish but more commonly known as Ladino. The concert took place on the patio and was accompanied by a brief lecture in three languages—Spanish, English, and French.
Casa de Sefarad, Dům Sefardů, je muzeum jen přes uličku (mimochodem Calle Judíos, Židovská ulice) od synagogy. Na první pohled jsem se trochu bál, že to bude klasická turistická past. Ale muzeum provozují Sefardové a opravdu stojí za to. Navíc jsou ochotní podělit se o střípky své kultury nad rámec expozice. A tak jsme se mohli zúčastnit krátkého vokálního koncertu sefardských písní, ve kterých byly patrné kulturní a jazykové vlivy, kterým byli španělští židé na svých toulkách světem vystaveni. I díky tomu mimo jiné vznikl jazyk, kterému se dnes obvykle říká ladino. Koncert se odehrál v patiu a kromě písní zazněla i krátká přednáška ve třech jazycích, španělštině, angličtině a francouzštině.
Indeed, not all Sephardic Jews managed or were willing to escape Spain after the expulsion. Many chose to remain, outwardly converting to Christianity while secretly practicing Jewish rituals and customs. Some went to great lengths to maintain their faith, even consuming pork to avoid suspicion, as officials often used the "pork trial" to identify suspected “criptojudíos”, crypto-Jews. Most of the exhibition at Casa de Sefarad focuses on the lives of these crypto-Jews, depicting their struggles to uphold their faith and survive in the hostile environment they faced. Definitely worth a visit!
Ale ne všem Sefardským Židům se podařilo ze Španělska uprchnout, a ne všichni o to usilovali. Mnoho jich zůstalo. Tvářili se, že konvertovali ke křesťanství, ale tajně dál praktikovali svou víru. Někteří dokonce začali jíst vepřové maso, protože právě "zkouška vepřovým" byla jednu dobu oblíbenou metodou, jak odhalit nepravé konvertity, takzvané criptojudíos, kryptožidy. A právě jejich životu je věnována velká část expozice, která rozhodně stojí za to.
Posted Using InLeo Alpha
Spain has many beautiful and rich places very full of history… i only know barcelona… however i would love to visit this place as well. In Barcelona they have the oldest synagogue in Spain… it is an amazing place full of feelings.
Yep :) I love travelling across Spain :)
And there's all the amazing food too :))
Yes!! Hehhe the food is great and every region with its own characteristics!
Even every town and village :)
Mediterranean countries are rich in culture … and culture means also good food :) hehe Italy , portugal… you will find a good experience as well like this.
Yep, I am well aware of that :))
Zkouška vepřovým masem... Aby si zachoval život, může žid porušovat některá přikázání. Hrozí-li mu např. smrt hlady, může jíst cokoliv, i když to není kašrut, kosher.
Hrozí-li mu smrt, když si nevezme vepřové, viděl bych to na uplatnění stejné zásady. Z toho pro mě plyne, že ti, kdo je takové zkoušce podrobili, nebyli vzdělaní v židovské víře. Tedy nebyli to přesvědčení konvertité.
Ale je také možné, že výklad Tóry a pozdějších komentářů byl v 15.století v tomto ohledu jiný než dnes. To jsem si neověřoval, to bylo hodně pracné.
Také zvažuji, jestli ta zkouška vepřovým není jen legenda... I když to muzeum vedou sfaradim, sefardi.
Je zvláštní, že z celého Tvého článku mě nejvíc zaujalo právě tohle.
No, tamní materiály zmiňovaly, že kryptožidé jedli vepřové realativně běžně, ne jen když došlo na tyhle zkoušky. Právě proto, aby na ně nedocházelo. A tohle vyšlo, zkoušky vepřovým se prý konaly jen prvních pár let po vyhnání, pak jen výjimečně.
Pokud jde o vzdělání ve víře, řekl bych, že se s každou generací kus vytratil. V šestnáctém století měli třeba problém správně vypočítat datum, na které vycházel pesach. A kromě toho nemohli svátek správně oslavit... A tak si alespoň vytvořili jakýsi mariánský pseudokult, Panna Marie totiž pro ně byla jednou z nich, Židovkou. Přišlo jim lepší mít doma oltář s Marií než ukřižovaného Krista, ke kterému se ani nechtěli modlit. A tak měli modlitby k Marii, své sestře ve víře.
Jo, každé náboženství se adaptuje na podmínky. Kněží v komunistických lágrech, když načerno sloužili mši, tak si přes noc dali do vody hrozinku a druhý den tu vodu použili jako víno. Cĺověk si musí umět poradit. A je to tak správně.
Yay! 🤗
Your content has been boosted with Ecency Points, by @godfish.
Use Ecency daily to boost your growth on platform!
This museum Moseque-cathedral is the treasure for ths history students.Thanks ofr sharing the pictures.
Well, this is not the post dedicated to the Mosque-Cathedral ;)