Nikdy jsem nebyl velký sportovec, proto bude můj post k tématu týdne asi kratší ;)
Jako kluk jsem si pár sportů zkusil, kopali jsme do míče, honili puk po rybníku. Ale kolektivní sporty se mi vcelku vyhnuly obloukem. Snad jen basketbal jsem na střední škole hrával s chutí.
Když trochu zapátrám v paměti, tak jsem vlastně jako dítko školou povinné i soutěžil. Jednak jako mladý požárník, druhak jako mladý turista, kde jsem běhal takzvaný Turisticko branný závod.
Dnes mi v oblibě zůstala turistika, nejraději chodím někde po kopcích. A po letech mám opět kolo a mohl jsem si dnes s mojí milou ženou udělat malý lesní okruh. Dále jsem se před půl rokem dostal ke squashi a musím přiznat, baví mě víc než badminton, který jsem hrával.
A co to střelectví?
Několik let již opět soutěžím. Tentokrát v různých střeleckých disciplínách. A střelecký sport, zejména praktická střelba by mělo být hlavním tématem tohoto povídání.
Při střelbě je cílem trefit cíl, bez toho to prostě nejde. Střelbu jsem měl vždy jako skvělý relax. Při míření musí hlava všechno ostatní odstavit na vedlejší kolej. Než se člověk naučí postoj, úchop, míření a spouštění, to chvilku trvá. Ale mě bylo od začátku jasné, že ač bez umění trefit to prostě nejde, tak "mířenkář" ze mě nebude. Přitahovala mě praktická střelba, která je spojena s pohybem a je dynamická.
Dlouho jsem se odhodlával, ale jednoho dne jsem se přihlásil na závod LOS (Lidová obranná střelba), který byl pořádán hlavně pro začátečníky. Přijel jsem na danou střelnici, zaregistroval se a začal se rozkoukávat. Během hodiny bylo jasné, že jsem se dostal mezi opravdu pohodové lidi, kteří nešetří dobrou radou.
Při těchto závodech je na prvním místě bezpečnost, potom bezpečnost a pak vše ostatní. Takže jsem se spíše soustředil na to, jak se se zbraní pohybovat v situaci.
A najednou jsem stál na své první situaci. Rozhodčí velí: "Rozumíš situaci?", "Připraven?", "Pozor!" a PÍÍÍP! Pípnutí timeru mi přeplo mozek do jiného režimu. Za ty roky jsem si trochu zvykl, ale to pípnutí prostě funguje stále ;) Svůj první závod jsem absolvoval bez diskvalifikace, poslední jsem nebyl a dost jsem si to užil. Večer jsem projížděl kalendář závodů a plánoval, na jaký závod vyrazím. A dnes? LOS střílím a také ho pískám jako rozhodčí.
Od LOS byl jen krůček k IPSC, což byla jenom otázka času. LOS je zaměřen více na obranu, střelec je omezen tím, že se musí proti terčům krýt, musí na ně střílet v pořadí dle pravidel, většina situací začíná skrytým nošením, tj. střelec musí mít zbraň skrytou, tak jak by ji nosil na ulici dle zákona o zbraních. Oproti tomu IPSC je dnes čistokrevný sport. Střelec si může situaci projít a naplánovat si jak ji bude řešit, krytí se zde neřeší, používají se speciální opasky a pouzdra pro rychlé tasení. Oba druhy závodů mají ale stejný základ, jde o dynamickou disciplínu, kde jde o to trefit terče co nejlépe a v co nejlepším čase. Čas je měřen takzvaným timerem, což je zařízení, které zaznamená čas jednotlivých výstřelů od spuštění.
Tak dnes už jen malá video ukázka krátké situace na IPSC závodu v Brněském Triggeru, kde je pohyb hodně omezen prostorem. Na venkovních střelnicích se běhá více ;)
Já si dávám za úkol podívat se na DTube, abych uměl nahrát video a vložit o do postu ;)
A více se o praktické střelbě třeba rozepíšu někdy v budoucnu...
Když se rozhazuje olovo, tak si tu bezpečnost každý ohlídá. Horší to je, když někdo rozhazuje rukama. A za deště, když každý má v ruce deštník, to radši ani nevycházet.
Ano, to je lepší nevycházet, jeden by mohl přijít o oko ;)
Jinak při střeleckých závodech je opravdu bezpečnost na prvním místě. Sám jsem musel udělit DQ na prvním závodě, který jsem pískal jako rozhodčí. A zrovna zkušenému střelci. Jenže jeho zbraň, ač prázdná a s prstem mimo spoušť se ocitla mimo povolený úhel.
Release the Kraken! You got a 80.00% upvote from @seakraken courtesy of @tazi!
You got a 18.47% upvote from @brupvoter courtesy of @tazi!