Jedno smutné výročí

Před 75 lety, v noci z 18. na 19. června 1945 došlo k jednomu z největších válečných zločinů na Moravě, při kterém bylo povražděno 265 obyvatel Dobšiné, Kežmarku, Gelnice, Mlynice a Janovy Lehoty u Žiaru nad Hronom. Povraždění byli hlavně Karpatští Němci a Maďaři, bylo však mezi nimi i několik Slováků. Naprostou většinu povražděných tvořily ženy a děti.

Vrahy však nebyli Němci nebo nacisté. Vrahy byli českoslovenští vojáci 17. pěšího pluku z Petržalky - bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru, vedení poručíkem Karolem Pazúrem.

Zločin je známý jako masakr na Švédských šancích. 71 mužů (převážně starců), 120 žen a 74 dětí (včetně kojenců) povražděných za jedinou noc, rodiče vražděni úmyslně před zraky dětí, několik nemluvňat snad pohřbených zaživa – to nemá obdobu dokonce ani v žádném z masakrů, které na Moravě spáchali nacisté.

Případ byl dlouho neřešen, hlavní iniciátor masakru, komunista Karol Pazúr byl sice na nátlak mezinárodních organizací v roce 1947 odsouzen, ale krátce po únoru 1948 osvobozen - fakticky strávil ve vězení zhruba jeden rok. V následných letech byl vysokým funkcionářem Svazu protifašistických bojovníků.

Komunistický režim uměl tutlat zločiny: o masakru se muselo mlčet. Věděli o něm prakticky jen pamětníci a ti, kteří se ho účastnili. Kromě samotných vrahů také někteří občané obce Lověšice, kteří byli nuceni pro oběti vykopat hromadný hrob. Samotného zabíjení se však neúčastnili, až na jednoho z nich - nějakého Františka Vaculíka, který prý zastřelil tři nebo čtyři oběti.

Někdy v polovině 80. let jsem začal pracovat v Přerově na dráze, a až po letech, po sametové revoluci, mi došlo, že jsem se tam krátce setkal s jedním pracovníkem, co se jmenoval František Vaculík, byl z Lověšic a byl to starší pán, kterému mohlo být v roce 1945 něco přes dvacet... možná jsem se nevědomky setkal s nepotrestaným vrahem. Dotyčný je už však dlouho po smrti. Znám se s jeho synem, ale na rodinné historie se ho ptát nebudu. Mrtví mají spát. Ale zapomínat se nesmí.