Takové psaní pro sebe...

Můj bangladéšský Jára Cimrman je zpět! Po 4 měsících pro mě hlasoval kluk, co jsem si ho náhodně vybral, že ho zkusím posunout na Steemitu...

Vím. Já si hraju a on možná řeší hlad... Představoval jsem si svoji pomoc tak, že mu občas šoupnu cent a pár dobrých rad. Ale já umím aspoň latinku. On zřejmě ne. Tak jsem se pokusil o bengálštinu. On zveřejňuje v zásadě jen svoje fotografie s textem Only me!. Tak jsem mu pomocí překladače napsal bengálsky: "Můžeš napsat něco víc o sobě..." Pak jsem jazyky prohodil a vyplivlo mi to větu:"Rozumíte smluvním podmínkám?" Tak jsem přešel na basic češtinu. Snad něco pochopí. Třeba si bude číst i tenhle text..

Na začátku svého působení tady (asi 14 měsíců) jsem si představoval, že se tu zeptám příslušných domorodců na situaci v jejich domovinách - ve Venezuele, v Bangladéši...

Co by mě zajímalo? . Jak vypadá místo, na kterém spí. Jak vypadá jeho snídaně. Čím a z čeho jí... Kolik jídel za den má. Kolik má oblečení. Kolik je v Bangladéši průměrný plat... A spousta dalších věcí. Fotky jeho životního prostoru a prostředí... Řekl bych mu o soutěžích. Třeba i bengálsky...

Přemýšlím o tom, proč jsem to vlastně udělal. Na začátku své "kariéry" na Steemitu jsem se snížil k parazitování. Nemám se špatně, neměl jsem to zapotřebí... Tak, ze sportu, abych to zkusil. Psal jsem pár Čínanům "Good day!" a inkasoval centíky. Psal jsem podbízivé komentáře k věcem, které mě nezajímaly a které jsem ani do konce nedočetl.

Takže teď je třeba začít vracet. vybral jsem si náhodně jednoho hlasového loudila a začal mu sypat drobásky. Jestli půjde stejnou cestou jako já, tak za rok by mohl sám začít někomu sypat. Jenomže... On má zřejmě o hodně těžší podmínky než já. Třeba tu latinku. Ale zkusím to. Taky už nepoužívám roboty... Dělal jsem to. Ale už se mi to nelíbí. Ještě se musím odhodlat nehlasovat pro vlastní články a fotky...

@godfish soutěž mě také přivedla do rozpaků. Jsem už rybička. Neměl bych taky nějakým tím steemkem přispět? Jenomže já jsem duší sedlák. Napřed musím sám mít dost, abych mohl rozdávat. A dost, to je pro mě asi polovina delfína...

Tak jsem nakonec nedal nic a ani se nezúčastnil. Kdybych třeba něco vyhrál, taky bych se necítil dobře.
A já se už nějak moc dobře necítím. Vypadá to, že zimní deprese už začíná střídat jarní únavu. A zdraví taky nic moc... Na příští steemití sraz taky nepřijdu.
Jinak všem krásné babí léto!