Sveřepé zvíže

Nikoliv, v nadpisu není chyba. Je to prostě zvíže. Zlobivé a sveřepé. Ačkoliv se jmenuje Filip, náš druhý mladší kocour, tak dostal přezdívku zlobivé zvíže. Nic nenechá na pokoji, člověk se děsí, co zase vyvede, když není chvíli doma, či jakou oběť jeho hry a zlobení najde shozenou ráno na podlaze.
No, ale přesto ho máme rádi, toho vtíravého tvora, který nás ráno i večer s mohutným a neutuchajícím kvílením otravuje a žadoní o pozornost či o něco k snědku.
Při hře je k neutahání. Hračku nepustí, ani když ho za ní zvednu do výšky a nepřestane, dokud nesípe vysílením. Je to prostě sveřepé zvíže.

Bazík ho sleduje po očku s podezřívavým pohledem, co zase Filip vymyslí. A ten se tváří jako neviňátko...