Já bych řekl, že roli spíš hraje vzdělání a rozhled. Nedávno jsme se tu pod jiným článkem bavili o tom, že našim pradědečkům chutnal na zahrádce vypěstovaný tabák, protože nic lepšího, snad krom dubového listí neznali. Spousta lidí se možná ani nezamyslí nad tím, že by ten chleba mohl chutnat lépe, prostě chodí do nejbližšího supermarketu a berou si stále stejnou půlku šumavy dvakrát do týdne. Pokud zrovna není nějaký jiný chleba v akci.
A pak je tu finanční aspekt. Kvalitní potraviny sice nemusí být nutně dražší, ale z logiky věci jsou různé náhražky levnější než to, co nahrazují. A nebo mají jiné výhody, třeba jednodušší zpracování a skladování, delší trvanlivost a podobně, což se stejně do té ceny stejně promítne. Minimálně výrobní, když ne prodejní.
Chodím k nehtařce - Ukrajince. Naříká, že se u nás nenají. Třeba, že u nich desítky druhů sýra, taky jich sice pár je, ale chutnají stejně. Podobně jako tvarohy. U nich prý v každém obchůdku koupíš alespoň desítku různých... O chlebu netřeba mluvit. Styděla jsem se.
Ano. Ale opravdu myslím, že je to námi. Tím, co chceme kupovat a jíst. Kdybychom chtěli dobré potraviny, našel by se někdo, kdo by je prodával.
Ono je těch aspektů daleko víc. Včetně třeba náboženského. Já k tomu asi spáchám kontroverzní článek.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes, ale nechť je to ten, který se po pár týdnech rozteče?
Buddha zemřel po požití zkaženého jídla... Podle jedné verze věděl, že je zkažené.