Že není sport na elitní úrovni nic pěknýho je myslim jasný majoritě lidí. Stačí trochu sledovat kauzy kolem českýho biatlonu posledních cca 10 let. To je samý PPP, mentální problémy atd... Jde se přes mrtvoly. Stejně jako si na tom dělají kariéru sportovci, dělají si na tom kariéru trenéři. Ti lidi obecně jsou na tý elitní úrovni velice ambiciózní a zdraví tu jde bokem... Je potřeba s tím počítat. Je to spousta dřiny, hodně bolesti, času... To ale neznamená, že je to současně i nebaví. Koneckonců dělat učitele taky není žádnej med určitě, člověk přijde během té kariéry o spoustu iluzí, ale hádám si v tom většina učitelů taky najde něco, co je na tom naplňuje.

Co nějak nechápu, to je ta poznámka ohledně toho, že je to na úkor života a vzdělání. Vždyť pro ně je to život. :) Ty lidi jsou zcestovalý, umí často víc než jeden jazyk. Jasně, třeba neuměj vyměnit žárovku zrovna, ale zase se umí zorientovat v jiných věcech. Je to jiný vzdělání, je to jinej život... ale pořád je to vzdělání a život. Jen v jiným pojetí, než je to tradiční.

Co se týče dopingu. Ten se imho změnil. už jen tím, že dřív byl organizován na státní úrovni. Dnes jsou to spíš individuální záležitost. Případně týmová praxe. Druhá věc je, že se podle mě spíš než natvrdo dopuje, využívá různých kliček a hodně se to pohybuje v takový tý šedý sféře aka co není zakázáno, je povoleno. Například jsem někde četl, že asi 30% elitních fotbalistů jsou astmatici. Takže se jim dají podávat různé preparáty, které můžou mít vliv na jejich výkonnost. Normální jsou léky tišící bolest, které nejsou zakázány a pomáhají sportovcům vůbec se účastnit nějakýho sportovního klání. Antidepresiva, aby zvládali tlak, pak tu máme ADHD medikamenty... A samozřejmě se řada věcí vyvíjí, různě upravuje, aby to prošlo schválením... Ale to je vůbec kapitola sama pro sebe, kde ten doping vlastně z filozofickýho hlediska začíná a kde končí. :)