Recenze: Dolittle

Komedie / Fantasy

USA, 2020, 102 min

Režie: Stephen Gaghan

Hudba: Danny Elfman

Hrají: Robert Downey Jr., Harry Collett, Antonio Banderas, Michael Sheen

Zdroj: CSFD IMDb

Tahle pohádková taškařice je místy dost infantilní i na na poměry dětského diváka, a přitom má spoustu výborných nápadů, které stačilo uchopit trochu jinak, nebo je více rozvést a mohl to být výborný film. Jestli je něco v něčem snímek vyniká, tak je to výprava a celková vizuální stránka, za kterou bohužel příběh trochu pokulhává. Oproti předešlým filmům s Eddie Murphy se děj přesouvá do viktoriánské Anglie, kde žije věhlasný doktor, který rozumí zvířatům a za své služby získal od královny vlastní panství. Pak ale došlo k neštěstí, jeho žena se při objevitelské výpravě ztratila na moři. Náš doktor se na dlouhá léta uzavřel před světem a žil pouze se svými zvířaty, až mu z toho tak trochu hráblo. Dolittle v podání Roberta Downeyho mi tak trochu připomíná Jacka Sparrowa, taky je u něj těžké říct, zda má o kolečko víc,nebo míň. Z jeho samotářského stereotypu ho vytrhne až výzva královny, která umírá a je třeba pro ni získat lék. A tak vyráží spolu se zvířaty a klukem který se ke všemu dostal jako slepý k houslím vstříc dobrodružství. Z celkového pojetí je jasně vidět, že se jedná o rodinný film, se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. Zábavnost je průměrná a po shlédnutí vám vlavě utkví možná dvě až tři zábavné scény, ale nejedná se o vyloženě špatný film, jen mám pocit že by to šlo udělat mnohem líp.

Závěrečné hodnocení: 3/5