Tak dneska super zážitek s italskou poštou. V ledasčem jsem staromilec, mimo jiné napříkald posílám pohledy. Takže jsem nakoupil pohledy (což samo o sobě byl dost velký kumšt, mají je jen v jedné cukrárně), pěkně krasopisně jsem je napsal a hurá na poštu. Pošta má otevřeno jen dopoledne. Tak jsem tam dorazil asi v devět ráno a koukám jak blázen, všude hordy důchodců! Nutno dodat, že se jednalo o velmi přátelskou skupinu, která mi vyrazila dech svou srdečností a přátelským přístupem.
Chvíli tam postávám, drnkám kočár a v ruce žmoulám ty pohledy. Jakási aktivní seniorka se se mnou hned snažila dát do řeči. No, na to moje italština fakt není. Nicméně jsem pochopil, že se pídí po pohlaví našeho robátka. Větou je to chlapeček jsem se vybavil už před cestou, páč chudák má někdy ty oblečky všelijaké, i růžová se najde..holt co na něj zbylo zbylo. No, ale o tom jindy. Takže důchodkyně mi dále sděluje, že přeci nebudu stát celou tu frontu, když jdu jen poslat pohledy. Nebyl jsem si jist, zda může takhle velkoryse nabízet za skupinu, tak jsem počkal až to zopakuje a prostrká mě davem až k přepážce. Kupodivu se nikdo nevzpěčoval, všichni se usmívali a byli s tím moc spokojení.
No a teď tedy přijde ten zážitek. Nebo vlastně zážitků hned několik. Zaprvé, pošťák mluvil anglicky a to velmi obstojně, zvládal i žerty. Svou skvělou angličtinou mi sdělil, že v mezinárodním poštovním styku se známky nepoužívají, čili musí označit přímo pohled. A to se jal okamžitě činit. Ukázalo se však, že označení jednoho pohledu trvá cca minutu až minutu a půl. Každý pohled zvážil (podotýkám, že všechny byly stejné), pak cosi zadal do počítače, vyjela mu samolepka, ovšem příliš velká, aby se na ten pohled vešla, takže ji musel nůžkami ze dvou stran ostříhnout. Pak se s tím snažil trefit na ten pohled.
No, asi nemusím popisovat, že dav zašuměl už při druhém pohledu. Od třetího do desátého mě vraždili pohledem. Ovšem poštovní úředník humor neztrácel. Říkal, že to není můj problém. Nejsem si úplně jistý, co tím myslel, ale fakt je, že nakonec jsem vyvázl bez úhony. Jestli se pak důchodci vrhli na pošťáka nebo stížnostmi na systém zavalí ústředí pošty, to nevím. Každopádně ale musím říct, že příjemnější důchodce v den výplaty důchodů ve frontě na poště jsem asi ještě nikdy neviděl:-))
Něco jiného je, když u nás těsně před otevírací dobou jsou nahlášeny nějaké slevy. Lidé důchodového věku už stojí i půl hodiny před dveřmi, aby byli první. A běda ti, když se mezi ně přimícháš. Rána holí tě nemine.
Fascinující je, že je víceméně jedno, na co ty slevy jsou. Já si třeba bagr nekoupím, i kdyby byl za 10% ceny, ale lidi,a to často i mladší ročníky, jsou občas jak porčení.
Ano, kdysi na to byla reportáž. A dotaz zněl:
Genauso! :-)
No, ještě nejásej. Kamurád mi posílal z Itálie pohled. V polovině září. Ještě nedorazil :)
No ano, i s takovou variantou počítám. Stačí tu chvilku pobýt a člověk pochopí, jak to vypadá, když věci fungují setrvačností...:-)
Já před pár lety posílal domů pohled z Číny. Dorazil zhruba s ročním zpožděním, ušmudlanej, vybledlej, obouchanej razítky, s dovětkem od posledního adresáta z Argentiny: "Happy birthday"... Z toho vyplývá, že cesty Páně a občas i pohledů jsou opravdu nevyzpytatelné :D
Ten pohled si schovej! Je to docela filatelistická rarita! Dneska už se sbírají víc celé dopisy než ceniny... A zrovna mě napadl článek úplně mimo pořadí!