O filatelii a altcoinech I.

Zase nepíšu o tom, co jsem si dal do plánu, ale o tom, co mě právě napadlo a o čem mám zrovna chuť psát... Tak to asi má být. Plány jsou hezká věc, ale jsem tu, abych se bavil. Na Steemitu. A trochu snad i v životě...

Jak ode mě už očekáváte. Začnu jazykovým okénkem. Co znamená slovo filatelie? Světe div se, výklady jsou dva, Oba vycházejí z řečtiny.

První výklad. Philos je přítel. Ateleia zaplacení poplatku. Filatelista je tedy přítelem zaplacených poplatků...

Druhý výklad. Filejn znamená milovat. Ateleia zůstává. (S dovolením nehledám řecké fonty na klávesnici. Sám ve starořečtině sotva slabikuji.) Filatelista je tedy ten, kdo zaplacené poplatky přímo miluje... Na rozdíl od pedofilů, filantropů, zoofilů, filosofů, ti milují někoho/něco jiného.

Takže název sám je pěkně neústrojná pitomost. Ale protože mu nerozumíme, tak ho používáme.

A teď trocha historie. Rokem jedna je pro poštovní zámku rok 1837. Byly i starší návrhy, ale venkovskému učiteli (později genrálnímu poštmistrovi britských pošt) Rowlandu Hillovi jeho návrh na to, aby poštovné platil odesilatel předem formou nějaké nálepky, přijali. Navíc navrhl jednotné ceny za různé kategorie pošty a prudké zlevnění služby...

Věc prošla kompetentími institucemi a v roce 1840 se objevily první známky. Veřejnost kladně přijala dramatické zlevnění a začala poštu masivně využívat. Během několika let se stala pošta nesmírně výdělečným podnikem.

Známka získala i státně propagační funkci. Všechny země Británii bleskurychle napodobily.

Ta malá věc se stala zprvu určitou raritou. Lidé si ji ukazovali jako zvláštnost. Dopisy bylo tehdy zvykem ukládat. A někoho napadlo, že by se to dalo sbírat. V roce 1864 je ve francouzském tisku poprvé doloženo slovo philatelie... Věc přišla do módy.

Nejsem schopen tu vypsat na jedné stránce dějiny známky a filatelie. (Proto bude pár pokračování.) Pro skutečného sběratele je známka dobrodružstvím. To, jak k ní přišel, druhým dobrodružstvím.

Dovolím si dnes jen jeden příběh, ten nejznámější. Hrdinou je chudý český kluk, syn hadráře. Děj začíná před I.světovou válkou.

Otec dostane zakázku na vyklizení nějakých knížecích sklepů. Odváží na dvoukoláku "bordel". Všemožné haraburdí, i starou korespondenci. Většina materiálu skončí na rumišti, ale papír se prodává židovi na recyklaci.

Syn už chodí do venkovské jednotřídky. Spolužáci (i on) začínají sbírat známky. Ukážou mu katalog. Chlapec prohrabe tátův dvoukolák. "Tahle známa že stojí dvacetikorunu? Tak těch je tam padesát..." Brzy bude mít v bedně cent (50kg) známek. Pak se osmělí. Napíše obchodníkovi se známkami, že má, a že je ochoten prodat. Jednu známku přikládá...

Neprozradí malý detail. Že je desetiletý kluk s jednou kšandou, co chodí bos. Čeká na reakci. Ta přijde za dva dny. Telegram. "Jedu k vam STOP Dorazim zitra na nadrazi v N Stop".

Další den jde náš hrdina za školu. Čeká na nádraží. Vystoupí pán v obleku. Kluk k němu přijde a nabídne mu, že to tu zná, že ho dovede a odnese kufřík. Cizinec nechce dát kufřík z ruky. Ale říká mu jméno, s kým chce mluvit. Chlapec ho samozřejmě zná a nabízí doprovod...

Vede cizince na kraj lesa. Tam si schoval za kládami malou bedničku. Naštěstí neprší. Má věc promyšlenou. U klád obchodníka zastaví a podá mu svoji nejcennější známu. Řekne mu, že ten, za kým přijel je on sám.

Obchodník zalapá po dechu. Pak si sednou na klády a začnou obchodovat. Obchodník mu nechá všechny peníze, keté si v hotovosti přivezl. Chlapec směnku neakceptuje... Obchodník nabízí, že zítra, nebo kdykoli přijede znova, že příště si přiveze víc, daleko víc peněz...

Doma otec láteří. Doneslo se mu, že syn byl za školou. Syn beze slova sedne ke stolu a začne sázet peníze. Otec nechápe. Je to dost peněz, aby si koupil vůz s koňmi. "A táto, už nebudeme bydlet v podnájmu. Začni shánět chalupu. Za týden Ti na ni dám. A všechny ty staré dopisy, ke kterým se dostaneš, voz mně!"

A pokračování příště. Už teď je to moc dlouhé...